O vlku a sedmi kůzlátkách
V jednom v lese žil mladý vlk. Jednoho dne měla přijet na návštěvu vlčice, se kterou se nedávno seznámil. Vlčice pocházela až z Francie, tak pro ni musel vymyslet hostinu, kterou nemají ani gurmáni ve Francii. Byla neděle, lesní trh. Vlkovi proběhlo hlavou, že by měl zajít tam. Pak si ale vzpomněl, že na kraji lesa je domek, ve kterém žije koza se svými sedmi kůzlátky, a řekl si, že ta by asi jeho přítelkyni chutnala víc. Vydal se tedy na lov. Před domkem se skryl za křovím a chvíli to okolo pozoroval. Náhle se otevřela dvířka a z nich vyšla koza. ,,Asi jde na trh,˝ pomyslel si vlk. Chvíli ještě počkal, jestli se koza vrátí a pak vyrazil. Snažil se vymyslet nějakou lest a napadlo ho, že se bude vydávat za kozu. Zaklepal na dveře a pravil: ,,Kůzlátka, otevřete. To jsem já, vaše maminka.˝ Kůzlátka se zarazila a to nejstarší odpovědělo: ,,Ty nejsi naše maminka. Naše maminka má jemný hlásek, ne tak hrubý jako ty! Ty jsi vlk!˝ Vlk přemýšlel, jak to udělat, aby měl jemnější hlas. Zašel za kovářem, aby mu upiloval kousek jazyka. Kovář se zprvu divil, cože to ten vlk chce, ale když mu vlk pohrozil, že ho sežere, radši udělal to, co mu nařídil. Poté se vlk zase vypravil k domečku. Zaklepal na dveře a řekl teď už jemným hláskem: ,,Kůzlátka, otevřete. To jsem já, vaše maminka!˝ Mladší kůzlátka už chtěla otevřít, ale to nejstarší odpovědělo: ,,Hlas máš, jako naše maminka, ale vydělo jsem tě oknem přicházet, a máš tmavou srst. Naše maminka ji má světlou! Ty nejsi naše maminka! Ty jsi vlk!˝ Vlk se zase stáhnul a přemýšlel, jak to udělat, aby měl bílou srst. Zašel za pekařem a poprosil ho, aby na něj vysypal pytel mouky. Pekař nechtěl dát pytel jen tak, bránil se. Vlk mu ale pohrozil, že ho sežere. Tak tedy pekař udělal, co mu vlk přikázal. A vlk se znovu vypravil k domku. Zaťukal na dveře a po třetí pravil: ,,Kůzlátka otevřete, to jsem já, vaše maminka!˝ Kůzlátka běžela otevřít. Teď už ani to nejstarší nemělo co namítnout. Jakmile ale otevřela, objevil se obrys vlka. Kůzlátka se lekla a rychle se běžela schovat. Pod stůl, pod postel, do skříně, to bylo jedno, hlavně se dobře schovat. Vlk jich šest našel a pochytal, ale to sedmé nejmladší a nejmenší, které se schovalo do hodin, nenašel. ,,To nevadí. Šest jich taky bude stačit!˝ řekl si a vydal se zpět do svého příbytku. Chvíli potom, co přišel domů, někdo zaťukal. Vlk rychle běžel otevřít. Byla to jeho přítelkyně. ,,Bonjour,˝ pozdravila ho. ,,Bonžůr,˝snažil se to napodobit vlk. V koutě ležela svázaná kůzlátka. Ještě neuvařená, protože chtěl přítelkyni předvést své kuchařské umění. Rozpálil plotnu.
Mezitím se koza vrátila z trhu a zděsila se, když nenašla žádné kůzlátko. Vtom vyskočilo to nejmenší z hodin a povědělo koze, co se tu stalo.
Vlk rozvázal kůzlátka a chtěl je hodit na plotnu. Jeho francouzská přítelkyně mu ale řekla, že je má radši syrová. Vlk tedy uhasil plotnu a společně snědli každý tři kůzlátka. Poté plní usnuli.
Koza doběhla pro souseda a přítele medvěda a společně se vypravili na vlka. Došli k jeho příbytku, otevřeli dveře a viděli dva vlky, vlastně vlka a jednu vlčici, jak spí.
Rychle jim rozřízli břicha a z nich vyskočila kůzlátka. Poděkovala medvědovi, koze a nejmladšímu kůzlátku a všichni šli společně domů.